Zprávy z cest

Fotografie v plné velikosti si můžete prohlédnout na adrese www.milanruzicka.cz

 

 DVA DNY V BERLÍNĚ

 

   

Spisovatel Samuel Johnson kdysi napsal, že smyslem cestování je regulovat představu realitou. Pravděpodobně i on musel někdy v životě zavítat do Berlína neboť právě toto místo beze zbytku naplňuje význam jeho citátu.  Cestopisná reportáž by vás měla přesvědčit o tom, že v případě Berlína stojí za to nechat si představy, předsudky a domněnky napravit příjemně strávenou realitou.  Nabízím vám dva dny naplněné nevšedními zážitky z neprávem opomíjeného města, které pro nás Čechy může být symbolem svobody, neboť pád Berlínské zdi byl počátkem boření starých pořádků i v naší zemi.

Pokud bych mohl použít v úvodu ještě jednu moudrost, která praví, že i cesta může být cíl, pak v případě jízdy automobilem po fádní a rovinaté dálnici do Berlína, tato slova pozbývají smyslu. Jediný zajímavý úsek trasy vede přes nejkrásnější geomorfologický útvar na našem území  - České středohoří. Po sjezdu z širokého úpatí vysoké homole Milešovky se na okraji Teplic napojíte na dálnici, která aniž byste to zpozorovali, vás převede přes mohutný hřeben Krušných hor a za cedulí oznamující vstup na území Německa začíná nuda. Na široce projektovaných autostrádách a v takřka rovinatém terénu vás napadne proč auta, stejně jako letadla nemají autopilota, resp. autořidiče abyste se mohli věnovat něčemu smysluplnějšímu. Nicméně utrpení netrvá dlouho. Z Prahy do  Berlína zhruba tři hodiny. Pokud si uděláte přestávku na kávu pak tři a půl. Samotný vjezd do města je velmi snadný, po dálnici se dostanete téměř do centra. Náš hotel měl adresu Stresemann strasse, což je nepatrný kousek od Postupimského náměstí /Potsdamer Platz/.  Vybral jsem jej víceméně náhodně, bez jakékoli znalosti rozložení města a ukázalo se, že jeho poloha je velmi výhodná. První důležitá věc, na kterou musíte při plánování ubytování myslet je dostupnost U Bahnu a S Bahnu. Kombinace těchto podzemních a nadzemních vlakových souprav vás spolehlivě dopraví na vybrané místo.

Pokud budete ve městě dva dny vyplatí se zakoupení kombinované jízdenky Berlin Welcome Card s osmačtyřiceti hodinou platností. Počítáno od prvního označení ve strojku před vstupem na nástupiště. Jízdenka stojí 17,90 EUR, můžete ji použít na všechny druhy veřejné dopravy a navíc získáváte velké množství slev na vstupy do muzeí, na akce pořádané městem a na turistické služby, jako jsou různé okružní vyjíždky autobusy, zapůjčení kol a podobně. Mimochodem na cyklisty pozor. Chodníky nejsou pouze pro chodce a je na nich vyznačena linie pro cyklisty, kteří jsou si svých práv dobře vědomi a tak můžete velmi často spatřit neznalé turisty jak uskakují stranou před řinčením zvonků. 

 

Výběr hotelu  BelAhr na Streseman Strase se ukázal jako velmi strategický. Po rychlém ubytování v příjemném pokoji jsme na Postupimském náměstí nastoupili na metro a vlakem směr Ruhleben odcestovali k Olympijskému stadionu v západní části města. To místo stojí za návštěvu. První pohled na obrovskou stavbu z kamene vám připomene neblahé časy kolem roku 1936, kdy Berlín už jako Hitlerova bašta hostil sportovce ze 49 zemí v průběhu Olympijských her. Na stadion je volný vstup a věřte, že pohled do kotle pro 75 000 diváků je nezapomenutelný. Až ve vás dozní všechny oslavné salvy fotbalového finále z roku 2006, vydejte se od  východních věží vpravo. Projděte přes  nástupiště S Bahnu Olympiastadion k nenápadnému paneláku, který tu stojí. Jedná se o Corbusierhaus. Je to dům postavený v roce 1957 podle návrhu architekta Le Corbusiera. Bez obav vejděte středovým vchodem do rozlehlé haly, kde jsou umístěny panely, které zachycují stavební a pak i sídelní vývoj domu. Jsou zde plánky bytových jednotek účelně zařízených většinou ve dvou patrech nad sebou. Koho baví architektura nebude zklamán.

 

Od paneláku se vraťte na stanici S Bahnu a svezte se pár zastávek do stanice Zoologischer Garten. Kromě toho, že na přilehlých ulicích se nacházejí nejluxusnější obchody ve městě včetně KADEWE, prohlédněte si ruiny kostela císaře Wiléma. Z původní novorománské stavby zůstalo po bombardování v roce 1943 jen torzo věže, jeden z nejznámějších symbolů poválečného Německa. Někdy v šedesátých letech byly ruiny doplněny o moderní šestibokou kapli a zvonici z modrého skla.

 

Odpoledne se pomalu nachýlilo k večeru, a proto se přesuňte na Potsdamer Platz a určitě navštivte moderní Sony centrum s četnými kavárnami, restauracemi, obchody a zajímavým Filmmuzeem. Pokud vám zbudou síly pokračovat ještě dále, v okolí náměstí je spousta zajímavých míst, které si můžete prohlédnout i po setmění. Např: Braniborská brána, rozlehlý památník holocaustu, místo kde stál Hilerův bunkr apod. My jsme po prohlídce Sony centra zapadli do velmi příjemné francouzské restaurace Desbroses. Pokud půjdete tuto kuchyni vyzkoušet, prohlédněte si interiér a vězte, že byl kompletně převezen z burgunského Maconu, kde ovšem sloužil jako kloboučnický butik. A jídlo je tu opravdu výborné. 

V hotelu BelAhr podávají snídani již od sedmi hodin, což pro nás bylo hodně brzo, ale v předtuše náročného dne jsme posnídali krátce před osmou a posilněni hutnou německou stravou odcházeli v půl deváté ověšeni fotoaparáty a všemožným příslušenstvím za dobrodružstvím. Naší společnou ambicí bylo přivávézt několik fotografií, ze kterých by pozorovatel vycítil atmosféru místa. To není úplně jednoduchá věc, jsem v tomto směru začátečník, ale člověk by si neměl dávat malých cílů. Je na vás, jak budete postupovat při objevování opravdu zajímavých míst. My jsme se vypravili na východní stranu do stanice Treptower Park. Odsud je kousek k řece. Na její hladině se vznášejí tři obrovské třicetimetrové postavy, které vypadají jako tanečníci na vodě.  Jsou to symboly tří městských obvodů, jež se tu střetávají. Autorem je američan Jonathan Borofski a pojmenoval je Molecule Men. Ve chvíli, kdy jsme dorazili na místo začalo hustě pršet, ale jelikož jsme chtěli dodržet časový harmonogram a stihnout vše naplánované pár fotografií jsme pořídili a pokračovali pěšky po nábřeží až ke starému továrnímu komplexu využívanému jako hudební aréna. To místo má svou atmoféru i když se tu zrovna nic nehraje. Na samotném konci jsou pak při ústí jednoho z vodních kanálů do Sprévy rozesety bary, které vypadají jako z předměstí Buenos Aires.  

  

Po silnici jsme došli ke známému Oberbaumbrucke, mostu přes řeku. Kdo viděl film Lola běží o život, tak most dozajista pozná. Vlevo na druhé straně řeky začíná pro fotografy opravdový ráj. Je tu ponechán něco přes jeden kilometr dlouhý úsek Berlínské zdi, který posloužil umělcům z celého světa k realizaci jejich děl. Místu se říká East side galery a rozhodně stojí za to projít až na konec. Hned přes ulici je nádraží Ostbanhof, ze kterého jsme se přesunuli na Alexander Platz. Ještě z vlaku nadzemní dráhy jsem se pokusil vyfotografovat známou televizní věž ale je to problematické. Musíte být buď pod ní anebo daleko od ní. Vše ostatní je kompromis.

 

Na rozlehlém náměstí je spousta zajímavostí k fotografování ale i jen tak k prohlížení. My jsme tu mnoho času nestrávili a pokračovali kolem Berlínského Dómu na Muzejní ostrov. Pokud budete mít více času, zajděte alespoň do Pergamského muzea. Uvnitř si budete připadat jako v babylonském chrámu. Naším cílem však byl dům na samotném konci široké Oranienburger Strase. Tacheles, centrum alternativního umění. Dům připomíná jeden obrovský squat. Na rozdíl od podobných center u nás se tu nepovalují zfetovaní levicoví blouznivci, ale všude se tu pracuje. Můžete projít i do přilehlého dvora, kde jsou vystaveny zajímavé umělecké artefakty a každý z lidí co tu jsou  s vámi rád prohodí pár slov o inspiracích, motivacích atd. Prohlídka v Tacheles se protáhla a bylo na čase poobědvat. Na Oranienburger Strase je  možností spousta. Nás cesta dovedla až na Hakescher Markt, kde jsou jednak lepší i horší hospody ale hlavně stánky tureckých hospodyň, které nabízejí trochu cizokrajnosti, i když zdomácnělé. Rozhodně doporučuji víc než restauraci. Po jídle se dostavila únava, ale na to je dobrý lék - chůze.

 

 Postranními uličkami jsme prošli na Unter den Linden na jejímž konci leží jeden z velkých symbolů sjednocení Německa - Braniborská brána. Je to místo turisticky velmi exponované a předvádějí se tu více či méně vkusné oživlé obrazy minulosti v podání pouličních umělců. Obrázků tu můžete pořídit mnoho ale jak říká můj průvodce světem fotografie Honza Rybář: pověsil bys to doma na zeď ? A tak k tomu musíte i přistupovat. Pobavíte tím na chvíli sebe, možná své kamarády a příbuzné ale už nikdy se k tomu nevrátíte. Od Braniborské brány jsme se pomalu vraceli k hotelu, ale jedna zastávka určitě stojí za připomenutí. Památník holokaustu, který se rozkládá na ploše jednoho bloku domů, má zvláštní atmosféru. Má podobu rozlehlého zvlněného pole betonových kvádrů, mezi nimiž lze v úzkých uličkách procházet jako v bludišti. Pokud se vám podaří přijít na sklonku dne, je tu zvláštní světlo. My jsme tu strávili asi hodinu ale myslím, že bych klidně ještě další dvě vydržel. Stačí jen sedět a dívat se.  Druhý den končí. Je čas na dobrou večeři a odpočinek.

  

V neděli ráno, zhruba ve stejný čas jako dne předešlého, jsme opustili hotel. Hned přes silnici, za budovou bývalého uměleckoprůmyslového muzea se nachází pozemek, na kterém je umístěna stálá expozice Topografie teroru. Není to hezké místo a pocity má člověk stísněné, ale je dobré to znát a nezapomínat. Totalita ať rudá nebo hnědá vždy číhá aby si našla cestu k lidem. Pozemek je lemován pozůstaky Berlínské zdi. O kousek dál je ještě místo, které symbolizuje dobu rozděleného města. Checkpoint Charlie, od roku 1961 až do pádu Berlínské zdi, jediné místo, kudy bylo možné přejít z jedné strany města na druhou. Najdete tu repliku kontrolního stanoviště, kterou střeží symboličtí ruští a američtí vojáci. My jsme opustili tato zajímavá ale pochmurná místa. U Bahnem několik zastávek na Hauptbahnhof - Lehrer Bahnhof, které vás ohromí velikostí a vzdušností. Je to zajímavá architektura postavená pouze na oceli a skle. Od nádraží je hezká procházka kolem Sprévy moderní vládní čtvrtí až k Reichstagu.

 

Zde se kruh uzavřel a prohlídka končí. Já mohl s uspokojením konstatovat, že pár dobrých fotografií jsem ulovil a poznal zajímavé město. 

Fotografie v plné velikosti si můžete prohlédnout v příslušné galerii na adrese www.milanruzicka.cz